Slatinka (ulice v Brně)

Kolonii Slatinku většina obvatel města vůbec nezná. Leží na jeho samotném okraji, odříznutá od města železnicí a továrnou.

Slatinka je jednou z nejizolovanějších brněnských ulic. Obklopená ze všech stran průmyslovými či dopravními stavbami nebo polem, tvoří samostatnou kolonii s pouhými 25 domky s typickým vzhledem známým z brněnských dělnických kolonií. Malé nízké domky jsou nalepeny jeden na druhý tak, jak byly za minimální částky postaveny samotnými majiteli, často bez povolení a výkresů. Narozdíl od Červeného kopce nebo Divišovy čtvrti, charakter domků ve Slatince není dosud příliš poničen pozdějšími přístavbami a dlažba ulice ještě podtrhuje atmosféru počátků 20. století.

Slatinka má ovšem podstatně historičtější kořeny než ostatní brněnské dělnické kolonie. První zástavba v lokalitě pocházela již z roku 1732, kdy zde dal rytíř Jan z Freienfelsu postavit barokní kostel zasvěcený Panně Marii. Již v roce 1784 byl při omezování majetků a vlivu církve kostel zbořen, místo, nazvané mezitím Slatinka si však uchovalo svého genia loci a pomalu na něm přibývalo nových stavení. Koncem 19. století kolonii významně rozšířili do dnešní podoby dělníci z lomu na nedalekých Švédských valech.

V roce 1911 byla vysvěcena současná kaple z režného zdiva, před kterou lze rovněž nalézt typický hydrant známý prakticky ze všech dělnických kolonií ve městě, ve kterých dlouho neexistovaly veřejné vodovodní sítě.

Slatinka je malá dělnická kolonie tvořená jedinou ulicí. Její původ je ovšem starší než většina dělnických kolonií v Brně.

Příchod do Slatinky od železničního přejezdu (jednoho z posledních v Brně) vypadá malebně.

Ulička je tvořena malými domky, občas rozšířenými svépomocnou nástavbou.

V kapličce z roku 1911 dlí Panna Maria Tuřanská.

Celkový pohled na kolonii od jihu.